STÁJ AŽ DO ODVOLÁNÍ POZASTAVENA!!! - ZDE máte náhradu (bývala jsem členka, takže je vyzkoušená)

Vyjížďky

1. dubna 2013 v 12:48 | Správce
Na vyjížďce se ti zlepšuje tvá jezdecká dovednost o 0.1% a u tří vybraných dovedností (které nesmíš zapomenout vypsat!) tvého koníka přibude 0.1 dovednosti.
Okolí stáje ti nabízí několik možností. Buď se můžeš jen tak potloukat po lese, zatryskat si na louce nebo dojet až k rybníčku a zaplavat si se svým koníkem ;)
Průběh vyjížďky popiš do komentářů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sian Sbreederová | 5. dubna 2013 v 11:09 | Reagovat

Dovednosti: výdrž, rychlost, skok

Nasedla jsem a krokem jsme se vydali k lesní stezce. Seděla jsem na Romerovi a připadalo mi, že mi patří celý svět. Ježdění bylo to, co mi ty tři dny nepřítomnosti ve stáji chybělo.
Když stezka získala trochu rovnější podobu, pobídla jsem Romera ke klusu. To, co Romero začal předvádět, nebyl klus. Bylo to jakési srandovní poskakování, kterým mi jasně dával najevo, že je po zimě jak se patří rozjařený a chce se pořadné protáhnout.
Popleskala jsem Romera po krku a řekla: "Však se dočkáš, nejdříve tě ale musíme zahřát."
Když jsem si myslela, že už je Romero dostatečně rozhýbaný svižným klusem, pobídla jsem ho do cvalu.
Cval byl krkolomný. Vůbec jsem v něm nepoznávala ten uspávací, houpavý a lehký pohyb, jaký Romero předváděl na jízdárně.
Tenhle cval byl zmatený, dichtivý a kodrcavý. Romero několikrát pohodil hlavou, vypadalo to, že mi chce vytrhnout otěže z rukou, aby získal trochu větší volnost. Nevzdávala jsem se, pevně jsem držela otěže a zasedla hluboko do sedla.
Cvalem jsme se vyřítili na louku, kde Romero ještě přidal. Svět se kolem mě zmateně míhal, až se mi udělalo nevolno.
Moje zmatení a strach mi dovolovali alespoň trochu racionálně myslet, takže jsem intenzivně přitahovala a zase povolovala otěže.
Když Romero vyhodil, vypadly mi nohy ze třmenů. Jakmile vyhodil podruhé, svezla jsem se mu na krk. Napotřetí jsem "konečně" sletěla.
Nevím, jak dlouho jsem ležela na zemi pokryté tenkou vrstvičkou posledního sněhu. Cítila jsem na tváři studené kapky a domnívala jsem se (správně), že začalo pršet :-|
Nedalo se nic dělat, musela jsem vstát. Opatrně jsem se posadila. Nic. Zkusila jsem vstát. Také nic. Nic mě nebolelo. Sice si jistě odnesu několik modřin a pár odřenin, ale to bude asi tak všechno. Kdyby se mi něco stalo, jistě by to pořádně bolelo.
Rozhlédla jsem se, kde je Romero. Ten stál kousek ode mě s hlavou skloněnou k zemi a provinilým výrazem.
"Není to tvoje vina," šeptla jsem mu do ucha, když jsem přišla blíže. "Měla jsem vědět, že venku budeš pořádně rozjařený."
S posledním slovem jsem vložila nohu do třmenu a vyhoupla jsem se. Srovnala jsem si otěže a krokem jsem se vydala ke stáji.
Byla to náročná vyjížďka. Byl jasné, že zimní nečinnost a má nepřítomnost vzali za své...

2 SenKy | 6. dubna 2013 v 15:29 | Reagovat

Dovednosti: skok,rychlost,cval

Konečně je to tady. První vyjížďka na Belle (Isabelle) . Celý den jsem se na to těšila. Dala jsem opatrně sedlo Belle na záď. Bála jsem se,aby se neprojevila její špatná stránka. Ale vše bylo v pořádku. Nandala jsem jí i kamaše a vyvedla ji z boxu. Byla klidná jako andílek. ,,Bum,prásk" ,najednou se zabouchly vrata od stáje a já najednou držela v ruce prázdnou uzdečku. Vím,že to byl špatný nápad,nandat jí to až v před bodem,ale nějak jsem na to nepomyslela. Teď  ale musím rychle chytit Bellu. Běžela rychlostí blesku okolo boxů a lekala ostatní koně. Pádila jsem za ní jako o závod. Běžela směrem k druhým vratům stáje. Moc dobře věděla,kudy pryč. Ha,oběhnu to přes halu,napadlo mě. Zabočila  jsem tedy do haly. Vyběhla jsem před vrata,kam Bella běžela. Bohu dík,jsem tam byla dříve než ona. Když mě spatřila,zpomalila a když jsem na ní začala mluvit a dala jsem jí pamlsek,zastavila úplně. No,to je tedy pěkný začátek. Ale aspoň že jsem jí chytila . Nasadila jsem jí ohlávku,kterou jsem držela v ruce. Byla trochu mokrá,od toho,jak se mi potily ruce. ,,Byla jsem moc hloupá,že jsem ti nedala tu uzdečku," omluvila jsem se jí. Podívala se na mne pohledem,který znám . Jako by se mi omlouvala. ,,To nic," řeknu na usmířenou a pohladím jí po její krásné,hebké srsti. Konečně jsme vyjely.Bella šla klidným pohodovým krokem. Na louce jsem se rozhlédla,jestli tam nejsou nějaké věci,které by ji mohly vystrašit. Nebyly,takže jsem jemně pobídla Bellu do klusu. Bylo to neuvěřitelné. Ještěs nikdy jsem jsem se necítila při klusu tak uvolněně a pohodlně. Z těch koní,na kterých jsem zatím jezdila,měla nejkrásnější klus. Bylo to překrásné. Doufala jsem,že to samé bude i u cvalu. Byla jsem zhruba v půlce louky. Posunula jsem nohu před podbřišník a Bella plynule nacválala. Cval byl ještě lepší než klus ! Byla sice velmi lekavá i temperamentní,ale toto se nedalo popsat. Po nádherné vyjížďce jsem si už ani nevzpomněla,že se Bella před vyjížďkou lekla a málem.. No,radši ani nebudu psát,co by se mohlo stát. SenKy

3 Sian Sbreederová | 10. dubna 2013 v 16:32 | Reagovat

Dovednosti: výdrž, drezura, klus

Vyrazili jsme pomalým, uvolněným krokem směrem k lesní stezce. Milovala jsem tuto vyjížďkovou trasu. Cesta se klidně vinula příjemným, rovným terénem. Stromy vrhali na stezku poklidné stíny a probleskující paprsky dodávali stezce jakési nepopsatelné kouzlo. Občas se cesta narovnala, takže se dalo krásně nacválat, jindy se zase objevil spadlý kmen - schválně nastrčený do cesty, aby si na své přišli i milovníci skoků.
Krokem jsme se napojili na lesní stezku. Romero dostal pobídku do klusu a hladce naklusal. Chvíli jsem vysedávala, pak jsem ale jela pracovním klusem, jelikož to pro mě bylo pohodlnější.
Když se cesta narovnala, pobídla jsem Romera ke cvalu. Nacválal okamžitě, bez zaváhání. Cval byl houpavý, skoro až uspávací a neobvykle prostorný. Užívala jsem si ten skvělý, vyrovnaný chod.
Když se cesta opět začala klikatit, stáhla jsem Romera zpět do pracovního klusu.
Po deseti minutách stále svěžího klusíku cesta prudce zatočila a vrátila nás tak na cestu, kterou jsme přijeli.
Zpomalila jsem ROmera do kroku a uvolněně sním pokračovala ke stáji.
Na tento vyjížďkový okruh žádný jiný nemá - maximálně stezka, která vede k rybníčku :-D

4 SenKy | 10. dubna 2013 v 19:24 | Reagovat

Dovednosti: klus,cval,drezura

,,Doufám,že nebudeš zlobit,"řekla jsem Belle. Dnes jsem se totiž chystala k jízdě bez sedla jenom s ohlávkou.Myslela jsem si,že bych to mohla s Bellou už zkusit,když nám to zatím tak pěkně spolu šlo.
Vylezla jsem si na cihlu u vchodu do stáje a jemně vylezla na klysnu.
Stála klidně a stříhala ušima.
Bylo to zvláštní,myslela jsem,že se jí to líbit nebude.
Pohladila jsem její hebkou srst a pobídla jsem jí. Ona se pomalu rozešla.
Pak se ale zase zastavila a začala se chovat zvláštně. Pevně jsem se chytla hřívy,právě ve chvíli,kdy se začala vzpínat. Tak tohle jsem vážně nečekala. Sotva jsem se udržela.Najednou začala cválat rovnou k lesu.Jen tak tak jsem se držela a ještě ke všemu  jsem to tu moc neznala,takže bylo načase jí zastavit. Zapískala jsem. Ucítila jsem mírné zpomalení.
Znovu a znovu jsem zapískala. Přešla do klusu.,,Radši se vrátíme ke stáji,"začala jsem pomalu.
Otočila jsem ji a zamířily jsme zpět. Bylo to v pořádku.
,,Zkusíme to zase zítra,ať si zvykáš :)",řekla jsem jí v boxu.

SenKy :-)

5 SenKy | 12. dubna 2013 v 17:26 | Reagovat

Stejně jako ve středu jsem nalezla na židli před stájí.
I přes neúspěch jsem to chtěla zkusit znovu.
Tentokrát jsem ale Belle dala pro jistotu uzdečku.
,Doufám,že už budeš rozumnější ",řekla jsem jí.
Opatrně jsem se vyhoupla nahoru. Naštěstí bylo vše OK.
Pobrala jsem otěže a pobídla Bellu do kroku.
Rozešla se. Zastavila se. Já jsem se hrozně bála,že se jí to zase nebude líbit. Nic ale neudělala.
,,Uff,hodná," řekla jsem když jsem jí poplácala po krku.
Pomalu se zase rozešla a mířily jsme k louce. Dnes jsem si ale ještě netroufala na cval.
Bylo by to moc riskantní.
Pobídla jsem Bellu do klusu. Naklusala a díky bohu byla klidná.
Snažila jsem se být na jejích zádech co nejnenápadnější.
Překlusaly jsme louku a jely směrem k lesu.
Zastavila jsem Bellu. ,,Tam radši nepojedeme,"řekla jsem jí. Byla přeci jenom lekavá.
Vrátily jsme se ke stáji a já jsem dodělala ostatní práce.
Rozloučila jsem se s Bellou,dala jsem jí pusu na rozloučenou a odešla jsem.
SenKy

6 SenKy | 12. dubna 2013 v 17:28 | Reagovat

Omlouvám se,ještě doplňuji,že jsme trenovaly dovednosti :
Klus,
Výdrž,
Rychlost

Děkuji :)

7 Sian Sbreederová | 12. dubna 2013 v 17:43 | Reagovat

Krokem jsem mířila k jezdecké stezce a vychutnávala jsem si ten pocit být zase v sedle. Bála jsem se, že dneska zase nikam nepojedeme, protože bude pršet, ale naštěstí to bylo v pořádku.
Byla přeci jen trochu zima, ale svižný klus, do kterého jsem Romera pro zahřátí pobídla, nám dvěma hnedka rozproudil krev v žilách.
Klusaly jsme po lesní stezce a já se rozlížela kolem. Les byl neuvěřitelně tichý. Jediný zvuk, jenž ticho rušil, byl pravidelný dusot kopyt po rozbahněné hlíně.
Když se objevila jedna z mnoha odboček z hlavní jezdecké trasy, stáhla jsem Romera doprava. Pokračovaly jsme po úzké lesní cestě.
Nebála jsem se, že se tu ztratím. Les byl mým třetím domovem (hned po stájích a stísněném panelákovém bytu). Jako malá jsem tudy často chodila s mým pejskem, který mě před několika lety navždy opustil, na vycházky.
Vyjely jsme na pole a já jsem si dovolila na chvíli pobídnout Romera do cvalu.
Po včerejším nicnedělání měl dvakrát více energie než obvykle, takže si párkrát z radosti vyhodil, což jsem naštěstí useděla.
Brzy jsem však Romera stáhla zpátky do klusu. Nechtěla jsem, aby mu po rozmoklé půdě sjela nožka a my oba dva spadli.
Krokem jsme se pak vrátili ke stáji. Před stájí jsem seskočila, vytáhla třmeny a uvolnila podbřišník.

8 Sian Sbreederová | 12. dubna 2013 v 20:23 | Reagovat

Omlouvám se, také jsem zapomněla dopsat dovednosti: drezura, klus a cval :-)

9 Sian Sbreederová | 13. dubna 2013 v 13:01 | Reagovat

Dovednosti: drezura, klus a cval

Svižným krokem jsme odjížděli z jízdárny a napojili jsme se na vyjížďkovou trasu vedoucí k lesu.
Když jsme vyjeli z areálu stáje, před námi se objevila rovná cesta. V dálce byl vidět lesík.
Neváhala jsem a pobídla Romera do klusu a poté do cvalu. Následně jsem se předklonila, postavila se ve třmenech, abych Romerovi ulehčila pohyb, a stiskla Romera lýtky.
Ten pocit byl úžasný. Letěli jsme padesátikilometrovou rychlostí. Romero nebyl k zastavení. A já jsem ho ani brzdit nechtěla.
Les se rychle blížil, takže jsem znovu usedla do sedla a snažila se Romera stáhnout do vyrovnaného, houpavého cvalu. Ale nešlo to.
Romero pádil dál a vyhodil. Zatočil doprava, vtrhnul na pole a zastavil. Já jsem se tím pádem ocitla na jeho krku. Když se vzepjal, sjela jsem mu po zádech a spadla těsně za něj.
Rychle jsem vyskočila a chytila Romera, na kterém bylo vidět, že se chystá znovu rozeběhnout a někam utéct, za otěže. Potom jsem se oprášila a rychle nasedla do sedla, abych si to nerozmyslela.
Nic se mi nestalo, akorát jsem si narazila zadek. Proto byl pro mě klus, kterým jsme většinu času v lese jeli, pekelně nepříjemný.
Když začalo pršet, měla jsem toho akorát tak plné kecky. Otočila jsem Romera a krokem jsme se v silném dešti a husté mlze vydali zpět do stáje :-(

10 Sian Sbreederová | 18. dubna 2013 v 18:54 | Reagovat

Nasedla jsem a vzala jsem to krokem k vyjížďkové trase. Projížděla jsem areálem stáje a užívala si ten pocit sedět zase v sedle.
Vjela jsem na cestu, která vedla pryč z areálu. Romero spokojeně šlapal a pokyvoval při chůzi hlavou. Popleskala jsem ho po krku. Cítila jsem, jak se pode mnou pět set kilo svalů zatetelilo blahem.
"Vidíš? A to se ti nikam nechtělo," vyčetla jsem Romerovi.
Romero si odfrknul a vešel na prašnou cestu vyježděnou od traktoru mezi poli.
Viděla jsem šanci Romera pořádně protáhnout, takže jsem na nic nečekala a pobídla jsem ho do svižného klusu. Romero klusal hezky, i když. Jeho klus by byl jistě energičtější a elegantnější, kdyby nebylo něco přes dvacet stupňů a slunce nesvítilo jako šílené.
Klusali jsme asi půl kilometru po prašné cestě. Když cesta přešla v udusanou hliněnou lesní cestu, zpomalila jsem Romera zpět do kroku. Pomalu jsme kráčeli lesem a oba dva se se zájmem rozhlíželi kolem.
Vyjeli jsme z lesa a pokračovali cestou, po které jsem s Romerem ještě nikdy nejela.
Vyšlapaná cesta prostředkem louky se brzy ztratila. Pobídla jsem Romera do klusu a vzápětí do cvalu.
Postavila jsem se ve třmenech a předklonila, čímž jsem Romera pobídla do ještě větší rychlostí. Řítili jsme se padesáti kilometrovou rychlostí napříč loukou. Bylo to úžasné.
Romera se dnes ani nemínil splašit, jelikož by to pro něho v takovém horku bylo příliš namáhavé. Proto si radši zplna užíval zběsilého trysku a nekul žádné zvrácené pikle.
Louka příliš brzy skončila. Musela jsem Romera postupně stáhnout do kroku.
Vjeli jsme do stinného háje. Před námi se rozprostřel rozlehlý, ne příliš hluboký rybník. Byl vybudovaný speciálně pro plavení a dno bylo vysypáno hladkými kamínky, aby se kůň nebořil do bahna.
Sundala jsem z Romera sedlo a propocenou dečku a přehodila je přes nízkou silnou větev dubu či co to bylo.
Opřela jsem se rukama o Romerovu rozložitou záď, odrazila se a naskočila na jeho osedlaný hřbet. Potom jsem ho vedla do vody.
Romero moc nechtěl a vzpíral se. Tak jsem sesedla a opatrně ho vedla do vody ze země. Když ucítil, jak voda krásně chladí, bez rozmyslu se vrhnul do vody a začal zběsile hrabat kopytem ve vodě. Rázem jsme byli oba dva na kost promočení.
Začala jsem se smát. Naskočila jsem na Romera a vedla ho do větší hloubky, dokud Romero nebyl nucen plavat. Sedět na plavajícím koni bylo docela divné, jelikož to mnou docela slušně cukalo a klouzala jsem zpět do vody. Ale stejně jsem tomu přišla na chuť.
Když se začalo trochu připozdívat, vyvedla jsem Romera z vody a znovu jsem ho osedlala.
Nasedla jsem a klusem a poslední úsek krokem jsem ho vedla zpátky do stáje.
Na sluníčku brzy uschnul :-)

11 Sian Sbreederová | 18. dubna 2013 v 18:56 | Reagovat

Omlouvám se, ta skleróza :D
Dovednosti: výdrž, cval a skok

12 SenKy | 19. dubna 2013 v 20:35 | Reagovat

Dovednosti: klus,cval,drezura

,,Tak,kampak pojedeme?"zeptala jsem se Belly.
Popleskala jsem jí po jejím hebounkém krku a  pobídla jsem jí.
Rozhodla jsem se,že pojedeme přes les.
Rozhlížela jsem se po tě krásné podívané,jaká se mi naskytla.
Zelené louky a vysoké stromy...
Říkala jsem si,jak lidé můžou něco takového kazit. Jak mohou stavět velká města a jezdit v autech,když mohou použít přírodní zdroje.
Bella šla svižným a pružným krokem .
Vychutnávala jsem si tu krásu okolo mne.
Pobídla jsem Bellu a ona energicky naklusala.
Vysedávala jsem a pomalu jsme se blížily k lesu.
Projely jsme okolo prvních stromů a jely po lesní cestě.
Občas trošku klopýtla ,ale jinak se pohybovala dobře.
Přešla do kroku a já jsem jí radši otočila nazpět a vracely jsme se cestou zpět.
  Za lesem jsme nacválaly,ale ne na dlouho.
Když jsme se blížily k naší krásné stáji,trošku si poskočila,ale já jsem se naštěstí udržela.
Vyjížďka byla fajn. Škoda,že o víkendu tu nemůžu bý také .

13 Sian | 15. června 2013 v 12:39 | Reagovat

Dovednosti: výdrž, cval, skok

Před stájí jsem Romerovi dotáhla podbřišník, stáhla jsem si třmeny, nasadila helmu a nasedla. Skoro mě rozbrečelo to, že jsem zase v sedle.
Pobídla jsem Romera do kroku a nechala ho uvolněně kráčet po vypískované cestě směrem ke stezkám. Krokem jsme najeli na prašnou cestu vedoucí mezi poli, kde jsem dala Romerovi povel ke klusu.
Klusal energeticky a každou chvíli se snažil přejít do cvalu. Otěže jsem držela tak křečovitě, že kdybych neměla jezdecké rukavice, měla bych pořádně sedřené ruce.
Kdyby to nebylo nadmíru nezodpovědně, myslela bych si, že ho nikdo za celou tu dobu nejezdil. Ale to by byl nesmysl. A navíc Romero měl pořád takovou spoustu energie, že mu jedna vyjížďka denně nestačila.
Trhavým klusem jsme dojeli na místo, kde se cesta stáčela prudce doprava. Místo zatočení jsem ale Romerovi dala povel ke cvalu a vedla do na louku před námi.
Okolí stáje jsem znala velice dobře. Věděla jsem, že na konci louky je lesní cesta, kterou se dostaneme až k rybníčku, kde bychom se mohli vykoupat.
Cval brzy přešel v trysk, až když se před námi objevila ona cestička, stáhla jsem Romera zpět do klusu a nechala ho trochu unaveného z toho trysku pomalu klusat mezi jehličnatými stromy.
Když se před námi objevil rybníček, zpomalila jsem Romera do kroku a nechala ho pomalu vejít do chladné vody. Moc se mu nechtělo, ale když zjistil, jak je koupel osvěžující, s radostí si na okraji rybníčku vymáchal nohy.
Vyvedla jsem h ozpátky na břeh, kde jsem mu sundala sedlo a propocenou deku. Já jsem si sdělala helmu, rukavice a boty.
S menšími obtížemi jsem se vytáhla na jeho neosedlaný hřbet a vjela s ním zpět do vody. Čím byla voda hlubší, tím byl Romero nedůvěřivější. Když mu sahala skoro po krk, odrazil se a začal plavat.
Chytila jsem se ho kolem krku, abych mu nesklouzla ze hřbetu a nechala ho přeplavat rybníček tam a zpátky.
Když jsme vylezli na hřbet, byli jsme příšerně promáčení, ale spokojení.
Slunili jsme se na sluníčku tak dlouho, dokud jsme neuschnuli. Znovu jsem si nasadila helmu, rukavice a boty a nasedlala Romera.
Unavení jsme se krokem vraceli do stáje, kde jsem ho odsedlala, vyčistila a rozloučila se s ním se slovy: "Zase zítra."

14 Verča | 17. června 2013 v 15:04 | Reagovat

Výdrž,cval,klus

Došla jsem pro uzdu vešla do Myrtina boxu a vyvedla ji ven ze stájí.Nauzdilaa jsem ji a teď přišla ta nejhorší část.Mela jsem usmysleno že pojedu jen v plavkách bez sedla ale jak vylézt.?Postavila jsem si Myrtu tak jak jsem potřebovala a snažila se vyhoupnout do sedla.Jako nezkušená v tomto dá se říci oboru jsem dala Myrtě ruce na hřbet a vyhoupla se.Teď jsem ležela jako kláda na jejím hřbetě.Otočila jsem se hlavou k její hlavě a chytla se hřívy.Přitáhla jsem se mírně k ní a rozkročila nohy.Krásně jsem se doklouzala do sedu který jsem chtěla a mohly jsme vyjet.Jely jsme lesem to byla naše častá volba při těchto pařácích.Už jsem viděla rybník začaly jsme trošku rychleji.Celou cestu jsem klusala tak teď byl na řadě cval.Pobídla jsem Myrtu a ta rychle zrychlila a běžela joko vítr.Už jsme byly tam když jsem Myrtu zbrzdila.Teď jsme šli krokem a pomaloučku do vody Myrta toto měla ráda tak se snažila co nejrychleji a já jí to dovolila.Plavaly jsme obě vedle sebe a společně přepluly rybník ke konco vody jsem se na Myrtu znovu vyhoupla a jely jsme domů.Ve stáji jsem ji osušila raději vyhřebelcovala,vyčistila kopyta,rozčesala hříbu a ocas...Sundala jsem jí uzdu a zavedla do boxu.Dala jí čistou vodu,ovsa,a jablíčko.Potom jsem s ní asi hodinu pobyla v boxu a až poté odešla se slovy,,Neboj já ještě příjdu"Zatím to bylo super a už se těším až půjdeme trošku později trénovat na gymkhánu.

15 Sian Sbreederová | 17. června 2013 v 17:15 | Reagovat

Dovednosti: výdrž, cval, drezura

Nasadila jsem si helmu a natáhla rukavice. S úsměvem jsem bříšky prstů přejela Romerovi po osvaleném krku. Byl ve vrcholné kondici.
Utáhla jsem podbřišník a stáhla dolů třmeny. Nasedla jsem a krokem vyjela k jízdárně. Pak jsem se ale zarazila a rozhodla se vzít Romera raději ven. Lepší, než se pařit na jízdárně, bude jistě projížďka lesem, kde je alespoň stín.
Otočila jsem tedy Romera a vyrazila no opačnou stranu. Napojili jsme se na jednu z jezdeckých stezek a krokem po ní pokračovali.
Když jsme se konečně dostali do lesa, lilo z nás jako z konve. Ale ani nesnesitelné horko a otravné muchy Romera nezmáhali natolik, aby si pro jednou zase dělal, co chce.
Pobídku ke klusu si vyložil jako pobídku k chodu, který jsem dosud neznala. Něco jako klus a cval v jednom.
Za žádnou cenu jsem ho nechtěla nechat vyrazit, jelikož by si ze mě dělal pak jenom srandu. Takže jsem svírala otěže a snažila se ho držet v klusu.
Ale hned na první odbočce jsme zatočili doleva. Vyjeli jsme na prostornou louku a tam jsem Romerovi tedy ty otěže pustila. Vyrazil cvalem, ale hned přešel do trysku.
Zakoulela jsem očima a postavila se ve třmenech. Jelikož se zase jednou rozhodl nabrat tu svoji šílenou rychlost, pro jistotu jsem se přidržovala jeho dlouhé, lesklé hřívy.
Najednou, když už jsem si myslela, že mi bude tryskat bez jakýchkoliv potíží, poskočil. Jelikož jsem stála ve třmenech a padala únavou, neměla jsem šanci se udžet.
Hezky jsem se proletěla, to ano. :-|
Zvedla jsem se, oprášila kolena a vrhla ošklivý pohled na Romera, který stál kousek ode mě a pásl se, jako kdyby se nic nestalo. Naštvaně jsem do něj strčila a vzápětí nasedla, než jsem se začala bát.
Do stáje, kde jsem ho osprchovala a pustila na pastvinu, jsme se vraceli krokem. Byl to zase jeden z mých skvělých, leteckých dnů... 8-O

16 YANG | Web | 21. června 2015 v 0:19 | Reagovat

pujcka bez prijmu [:tired:]

17 verinder | Web | 21. června 2015 v 6:46 | Reagovat

katalog odkazů rachlá nebankovní půjčka O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama